I think too much - Články

Jak jsem zjistila, že ze mě nebude komentátor

Fri, 02 Mar 2012 23:35:38 +0100

Mám toho docela hodně. Tak hodně, že někdy nestíhám spát. Pořád trčím ve škole, a když už tam nemusím sedět, stejně něco sepisuju nebo hledám do seminářů. Krom toho teď ještě přispívám do jednoho internetového magazínu, což v kombinaci s několika akcemi, kterých jsem se zúčastnila, dokonale dokáže zaplácnout celý týden. Nestěžuju si, i když určité předměty (spíš vyučující) stojí za houby, jen je toho dost.

Nebudu odkazovat na zmiňovaný magazín, jen řeknu, že má kulturní zaměření, do značné míry se tam snad budu moct vyžít jako tady na blogu a zprostředkovávat lidem věci, které by pro mě i pro ně mohly být zajímavé. A právě tohle se mi na psaní líbí. :) Tak držte palce, ať se neukáže, že jsem úplně levá. :)

Ve své redaktorské minipraxi jsem každopádně dospěla k názoru, že určitá práce prostě nebude pro mě. Na mysli mám teď psaní takového typu komentářů, který je momentálně zřejmě velmi populární. Nevím, jestli se mi to zdá, ale drtivá většina článků, které jsem přečetla, mi připadá jako souboj o to, kdo dokáže na řádek naflákat víc neotřelých výrazů. Jsem pro nadsázku, ironii, zajímavá slovní spojení, ale čeho je moc… A ještě zásadnější věc: Myslím si, že člověk by měl komentovat jen to, čemu opravdu, opravdu dobře rozumí, ne něco, co mu ráno přidělili v redakci. Představa, že mám někomu cpát svůj názor na věc, o které slyším poprvé v životě, a dělat ze sebe chytrou, se mi ani trochu nelíbí. Asi nejsem zrovna správně oprsklý, sebevědomý novinář.

No, snad ze mě bude aspoň něco, když už jsem si tenhle obor vybrala...

The Veils - Vicious Traditions

I'd pull my weight if it made any difference

Say whatever you have to say

Mon, 13 Feb 2012 21:02:59 +0100

Jeden semestr za mnou, druhý na krku. Zápočty, kolokvia a zkoušky jsem zdárně ukončila někdy před měsícem a ala jsem si prázdniny, popravdě řečeno jsem se ale v posledních dnech vyloženě těšila do školy. Ne že bych se nudila, to ne. Jen jsem měla pocit, že se s rodiči a ségrou vzájemně brzy pozabíjíme - celá rodina pohromadě už nedělá dobrotu, když je každý zvyklý na svůj prostor.

Druhá věc, která mě vyhnala z domova, jsou moje potíže s jídlem. Nechci jíst, přejídám se a zvracím - nemá to konec. Na blogu jsem ještě tenhle problém nerozebírala, ale točí se kolem něj doslova všechno. Nemluvím o tom, protože to stejně ničemu nepomáhá, ale je to tak.

Na tohle jsem narazila dneska ve škole. Nedá se říct, že by mě to potěšilo - potěšit je moc slabý výraz. Kamarád, který šel zrovna se mnou, se musel divit, když jsem z ničeho nic skočila k nástěnce a začala strhávat papírky. :D (Snad tam nemají kamery. Onehdy jsem na stejném místě kradla plakát na koncert IAMX. Musím vypadat jako šílenec. Což já vůbec, vůbec nejsem.)

Začínám se těšit na léto. Ne že bych toho měla nějak hodně naplánováno, zatím jen tradičně Rock for People, ale i tak… Nejsem zrovna člověk, který si libuje v zimě.

Miluju naprosto nesmyslné akce. Kamarádka před pár dny navrhla, že bychom mohly jet do Pardubic na Charlie Straight. Těžko říct, proč ji napadly zrovna Pardubice a proč zrovna teď, v pátek každopádně jedeme. Docela se těším. :) Poslední taková akce byla v prosinci, kdy jsem se v pondělí rozhodla, že v pátek bych měla jet na 30 Seconds to Mars do Vídně, abych se viděla s kamarádkou, se kterou jsem se naposledy viděla před třemi lety. x)

Jsem levá na malování a zbabělá na psaní, tak jsem se rozhodla vyzkoušet videa. Možná jsem na ně taky totální poleno, ale aspoň se mi podařilo trochu se jako fanoušek vyžít. :) Odkaz sem radši dávám dřív, než si to stačím rozmyslet.

Článek na dva řádky nepotřebuje titulek

Sat, 11 Feb 2012 22:22:35 +0100

Některé dny jsou prostě na houby, ale pak zcela náhodou potkáte ve vlaku kamarádku, kterou jste neviděli snad několik let. ♥ Miluju takové chvilky, kdy mi nečekaně zvedne náladu věc, kterou bych ani ve snu nečekala. :)

The Funeral

Wed, 18 Jan 2012 17:06:31 +0100

Nesnáším, když mi něco zcela upřímně připadá skvělé, strašně bych si o tom chtěla povídat... ale nemám s kým. Jediný, kdo se nechal nalákat ke sledování Sherlocka, je mamka, se kterou těžko budu některé dojmy rozebírat... (Ale oceňuju, že se aspoň můžu dívat s někým, koho do toho nemusím nutit. :))

The Reichenbach Fall (I don't wanna get over it)

Mon, 16 Jan 2012 19:57:25 +0100

Někdy mám velikou radost, že jsem (ještě pořád) náctiletá holka, a mám tudíž veškeré právo chovat se podle toho. V zásadě myslím to, že když mě něco zaujme, můžu reagovat jako poblázněná fanynka. Můžu čekat u internetu, až někdo nahraje ke stažení nový díl oblíbeného seriálu, okamžitě ho v emocionálně nabitém rozpoložení zkouknout, chodit pak po městě s lechce maniakálním výrazem a všem vykládat, že by se na toho Sherlocka rozhodně měli taky podívat, tak ať sebou koukají hodit, protože poslední epizoda byla perfektní a o strašně moc přicházejí, když si ji nepustí, že Sherlock je fešák, má nádherný hlas, že (pre)slash je geniální věc a v Sherlockovi je ho plno a tak podobně. Zkrátka - posledního dílu druhé série Sherlocka jsem se trochu obávala, ale naprosto si mě získal.

A protože nemám s kým svoje dojmy probrat, rozhodla jsem se zneužít blogu. Snad to nebude vadit.

Sigam, připrav se, rozbor pěkně od začátku. Takových... ehm, pár bodů. (Za překlepy se omlouvám, za některé může i sám Word, který se rozhodl, že třeba slovo "seriál" neexistuje... a za některé alkohol.)

Následující část obsahuje SPOILERY.

The National - Sorrow

Don't leave my hyper heart alone

On the water

Cover me in rag and bones, sympathy

Cause I don't wanna get over you

1) Hned úvodní scéna

JW: My best friend Sherlock Holmes is dead.

Ještě se mi snad nestalo, aby mě seriál tak uzemnil prvníma dvěma minutami. (Sakra, rozbrečet se u páté věty? Kde to jsme? :D)

2) Scéna, kde se oblékají na soud, ve mně okamžitě vyvolala asociaci s tou, kde se v QAF před svatbou oblékají Brian a Justin. :D

3) Scéna v umývárnách u soudu

SH: You repell me.

Kdyby mi tohle řekla taková charismatická osoba jako Sherlock, asi do smrti chodím kanálem. :D

4) V soudní síni

Judge: Do you think you could survive for just a few minutes without showing off?
SH: Eh…

Sherlock, no. xD

5) Po rozsudku

JW: Don't do that.
SH: Do what?
JW: The look.
SH: Look?
JW: You're doing the look again.
SH: I can't see it, can I? That's my face.
JW: Yes, and it's doing a thing. You're doing a we-both-know-what's-really-going-on-here face.
SH: We do!
JW: No, I don't. Which is why I find the face so annoying.

6) Výslech u školy:

GL: Go easy…
…
SH: WHAT ARE YOU? AN IDIOT, A DRUNK OR A CRIMINAL?

7) Scéna s nalezením stop po dětech

Miluju Andersona! Oficiálně moje oblíbená postava, bez něj by tam nebyla legrace. :D Už od prvního dílu - je mi ho skoro líto. :D ( "Rache, German for revenge. She could be trying to tell us someth..." "Yes, thank you for your input." xD)

8) V laboratoři

MH: You look sad… when you think he can't see you.

Awwwwwww… ♥♥♥ krát ležatá osmička. Msdjhdkfjedjflkdúsdks!!! *flails* Nepotřebuje komentář. :') Mollyyyyyyy, tys to zabila! Konečně věta, za kterou tě zapisuju do seznamu oblíbených postav. (A důležité je všimnout si, jak na Johna předtím Sherlock kouká. :))

9) Scéna s taxíkem

SH: This is my cab, you take the next one.
JW: Why?
SH: You might talk.

Kamarád do deště, fakt. xD

10) 221B Baker Street

JW: No, I know you for real.
SH:100 %?
JW: Nobody could fake being such an annoying dick all the time.

♥. xD

11) Po zatčení Sherlocka

Superintendant: What are you looking at?
JW: *bang*

Tady jsem se fakt smála. Ten chlápek si ji zasloužil. :D

12) Na útěku

SH: Take my hand.
JW: Now people will definitely talk.

Už dávno mluví. xD Naprosto zbožňuju, jak tyhle dva schvalují postavy v seriálu, tvůrci, herci, fanoušci… Pravda je taková, že jakákoli další důležitá postava mezi nimi by všechno rozbila a úplně zničila vztah, na kterém je ten seriál vybudovaný. Bromance, romance… cokoli. Hlavní je, že ti dva pro sebe tolik znamenají a nikdo se mezi ně nestaví. Sherlock/John je pro mě canon.

13) Scéna s Johnem a Mycroftem

Strašně se mi líbí, jak Martin Freeman v tomhle kousku hraje. Podobně skvěle odehraná mi připadala scéna před dvěma díly, kde si John povídal o Sherlockovi s Irene… ("What do you normally say? You've texted him a lot!")

14) Sherlock a Moriarty na střeše

JM: Your friends will die if you don't.
SH: John?

První, kdo ho napadne - samozřejmě. :) Úplně mě fascinuje, jak je na Sherlockovi vždycky vidět panika, když Johnovi hrozí nebezpečí. U bazénu, ve scéně u trezoru… Je to tak nějak decentní, ale naprosto zřetelné - výborně zahrané!

15) V celé scéně na střeše jsem se neorientovala - ale v dobrém slova smyslu. Rozhodně si udržela moji pozornost.

16) Pak samozřejmě scéna s telefonátem - u té jsem se vynervovala na plné čáře. Tušila jsem, že Sherlocka podobně jako Doyle nechají tvůrci přežít, ale stejně… Chudák John. Sherlock hraje, ale pro Johna je to příšerný zážitek. (Záchvat slashoidnosti jsem dostala u toho, jak mají k sobě - náhodou - natažené ruce. *___*)

Krom toho jsem asi praštěná, ale i samotný skok ze střechy mi připadal impozantní. Docela mi při něm zatrnulo. (Podobně se mi líbilo, jak byla udělaná scéna, kde Sherlock odhalí heslo na Irenině telefonu.)

A Martin Freeman je zase perfektní. "Jesus, no…" :'(

17) Zase u psycholožky

Psychologist: The stuff that you wanted to say but didn't say it… Say it now.
JW: No. Sorry, I can't.

Tak tohle poskytuje hodně prostoru pro fantazii. (Nebo málo, protože já mám jedno jediné vysvětlení, co je touhle narážkou myšleno.) J'adoooooore! ♥ Rozhodně oblíbená scéna. Odaskfjfdfdjfdofiifjkůljhhfghfjhkdfjhsdf!!! *_____*

18) Hřbitov

Všimla sis, že Mrs Hudson "ships" Sherlock/John? (Jak se to řekne česky? O____o)

19) Závěrečná scéna

Jak John začne otlapkávat Sherlockův hrob, nějak ve mně všechno roztává. :'D

Důležité je všechno si pěkně naplánovat

Sun, 15 Jan 2012 13:08:49 +0100

Plány na následujících 25 hodin:

14:00 - oběd (spolubydlící vaří - špízy, mňam)

14:30 - historie antropologického myšlení (ano, je to jen plán, už se vidím, jak se k tomu dokopu)

17:00 - vykoupat a spát (pět odpoledne je ten pravý čas na pár hodin spánku, mám to vyzkoušené!)

22:00 - vstát

23:00 - začít stahovat Sherlocka, učit se, NEČÍST SLASH, NEPOSLOUCHAT THE NATIONAL a NEDÍVAT SE NA ŽIVÁ VIDEA KEANE, i když je to všechno lákavé!

2:00 - podívat se jako správná praštěná fanynka na poslední díl Sherlocka ("Will they ever get it on? JUST KISS HIM!" Moje slova!)

4:00 - spát, NESTRÁVIT DALŠÍCH PÁR HODIN NA YOUTUBE a NEZPÍVAT NA CELÝ BARÁK - normální lidi spí!

9:00 - vstát

9:30 - v panice dohnat všechno učení, ke kterému jsem se nedonutila

14:00 - (úspěšně) napsat test a s chutí ukončit semestr :)

Tak uvidíme, jaká bude realita.

EDIT

Na tomto místě mi dovolte upřímnou reakci na (prozatím) poslední díl Sherlocka: Kjfsdflksdfjknyyxvkshedoupoweuriowepudkfjdkfjklj♥♥♥♥♥♥♥*_________*!!!! Pro mě nejlepší epizoda z celých dvou sérií. VY-NI-KA-JÍ-CÍ!

Keane - Everybody's Changing

Trying to make a move just to stay in the game

I try to stay awake and remember my name

But everybody's changing and I don't feel the same

Harry Potter v devadesáti devíti vteřinách

Mon, 09 Jan 2012 19:52:33 +0100

Nedá se nemilovat. Geniální. :)

What is it like in your funny little brains? It must be so boring

Sun, 08 Jan 2012 22:40:47 +0100

Nesnáším Silvestra. Nikdy jsem ho neměla ráda. Lidi šílí prakticky pro nic, zase jsme všichni o rok blíž k hrobu… Nějak nevidím, co na tom je tak úchvatného. V posledních letech jsem se aspoň přestala nutit do oslav - přiťuknu si, pár minut koukám na ohňostroj a jdu spát. A hurá, hned je to lepší! :) Tímhle úvodem bych se ráda dostala ke konci letošního roku, který jsem si přes všechna očekávání doopravdy užila.

Silvestra jsem trávila pěkně zavřená doma s rodiči a počítačem. Na tom by nebylo nic tak skvělého nebýt toho, že jsem si celý večer pouštěla Sherlocka od BBC, kterého jsem si KONEČNĚ obstarala. Jo, vím, že ten seriál už se vysílal i u nás, ale to jsem celá já, zase s křížkem po funuse. Myšlenku mrknout se na tuhle sérii mi vlastně vnukla, což je zajímavé, jedna z mých vyučujících na žurnalistice. Využila ukázku ve své prezentaci, což mi připomnělo, že jsem zase něco propásla. (Dotyčná vyučující je ale jinak… ehm, slušně řečeno rádoby vtipná, hruběji trapná, až to bolí. Ale nic proti, pokud kvůli nicnedělání a sledování Sherlocka nepropadnu u zkoušek, budu jí ještě dlouho vděčná.)

Stejnou měrou jako od dětství nesnáším Silvestra, mám naopak ráda Sherlocka Holmese. Pamatuju si, že jsem ho nejen četla (Psa baskervillského mnohokrát), ale taky poslouchala, a sotva jsem něco malinko rozuměla anglicky, koupili mi ho rodiče ve zkrácené verzi v angličtině. Za ta léta jsem už dost z jednotlivých příběhů zapomněla, ale i tak platí, že se počítám mezi fanoušky knižních originálů.

Měla jsem strach, co s tématem Sherlocka BBC provede. Není úplně snadné vzít si za předlohu tak známou práci a přepracovat ji do přijatelné podoby. Zvlášť tehdy, když se rozhodnete zasadit velmi volně pojatý děj starý přes sto let do moderní doby. Určitě se najde spousta lidí, kteří budou kritizovat už jen z principu. Já ale příklad zklamaného fanouška nejsem. Ten seriál je výborný! Jednička podtržená.

Sherlock s mobilem a internetem prostě funguje. Má k dispozici nové technologie, vyšetřování ale zároveň stojí a padá s jeho úvahami, což odpovídá tomu, co je na Sherlockovi nejobdivuhodnější. Líbí se mi, jak tvůrci naložili se zobrazením zpráv a některých myšlenek - už žádné louskání miniaturních písmenek na displeji telefonu, vše se ukazuje na obrazovce přímo v průběhu filmu. A i když bych si to nikdy nemyslela, ani trochu mě to neruší.

Benedict Cumberbatch jako Sherlock si mě získal raz dva. Vytvořil v Sherlockovi neuvěřitelně charizmatickou postavu. Trochu nabubřelého mladého muže s brilantním mozkem, který ale nedokáže vyjít s ostatními v každodenním životě. Nechápe některé běžně přijímané hodnoty (nebo si je aspoň nepřipouští), takže se mu úspěšně daří zraňovat lidi kolem sebe a někdy se chová jednoduše jako fracek. Člověk se mu obdivuje, směje a zároveň ho svým způsobem nechápe. Cumberbatch pro mě Sherlocka zvládl. Svou postavu v mých očích skutečně oživil. A co si budeme namlouvat, je navíc fešák, což rozhodně neškodí dívčímu oku. Třešničkou na dortu je pro mě jeho hlas.

Nedá mi to a trošku tady odbočím. Poslední dny trávím tím, že si pouštím naprosto cokoli, co Cumberbatch namluvil. A když říkám cokoli, opravdu COKOLI. Největším favoritem je pohádka o červené slepičce (radši bych nezmiňovala, kolikrát jsem ji už slyšela), poslouchám ale všechno od kuchařské show až po reklamu na auto, kterou jsem sice rozklikla asi padesátkrát, ale pořád netuším, jak to auto vypadá, protože se na něj nedokážu soustředit. xD Krom toho mi připadá sympatické, že očividně rád čte.

Nerada bych vší chválou zastínila Martin Freemana, protože jako John Watson mě nadchl. Watson v knihách představuje jakousi spojnici mezi Sherlockovým geniálním myšlením a "hloupým", věčně nestíhajícím čtenářem. Co se mi líbí na seriálu, je to, že je Watson plnohodnotná postava s bohatým charakterem, která se vedle Sherlocka nijak neztrácí. Sice nedokáže na první pohled poznat, odkud pochází oběť vraždy, zato je použitelný v běžném životě. Byl by obyčejný, mladý muž, kdyby se právě nevrátil z války v Afghánistánu a nechyběla mu trocha adrenalinu. Přidat se k Sherlockovi, kolem kterého se pořád něco děje, je pro něj tedy přirozené. Freeman pro mě dokázal výborně ztvárnit jak obyčejnost, tak originalitu postavy Watsona, což musím ocenit.

Nebudu zapírat, moje slashová dušička při sledování zajásala. Seriál, kde je v podstatě preslash kánon? Yes, please, thank you very much. Že Sherlock a John tvoří pár si myslí i většina postav v seriálu, takže nevidím důvod, proč se proti tomu stavět. Osobně mě ani tak neláká představa, že ti dva musí mít nutně sexuální vztah. Jsem zato veliký fanoušek myšlenky, že jsou svým způsobem spřízněné duše. Hádají se, kroutí nad sebou navzájem hlavou, ale zároveň se doplňují. Nemůžu se ubránit naprostému vnitřnímu roztání, když se Sherlock začne strachovat o Johna, i když o pár scén dříve tvrdí, že mu na lidech nezáleží. A přesně takové jednotlivosti mi dělají radost. :)

Chtěla bych toho zmínit daleko víc, ale nebylo by to k ničemu. Stejně jste si názor buď udělali nebo uděláte sami. Půjdu využít čas smysluplně hledáním, odkud bych si mohla stáhnout díl, který dneska vysílali na BBC.

Na závěr ještě některé oblíbené scény.

A pro pobavení obrázek ze staršího zpracování Psa baskervillského, který mě pořád nepřestává fascinovat. xDD

EDIT: Tak včerejší epizoda mě po některých stránkách nenadchla, ALE stejně jsem u ní byla pečená vařená. :)

Pár náhodných údajů v náhodném pořadí

Sat, 07 Jan 2012 22:22:21 +0100

Mám věk na to, abych četla povídky 18+.
Praha je krásná. Nechtěla bych pocházet z jiného města.
Moje rodina není dokonalá, ale mám ji ráda do posledního chloupku našich deseti koček.
Kulturní antropologie a žurnalistika, toť můj studijní dvojobor v Olomouci.
Nejsem ani trochu zajímavá. A ano, v reálu je to ještě horší než na internetu. (Takže si pořád říkám, proč si vlastně vedu blog.)
Název blogu pochází z písně I Am Terrified od IAMX. Výstižnější větu pro sebe bych těžko hledala.
Slash, slash, slash, slash, slash. Miluju. Tečka.
I ship these hard: Harry/Draco (Harry Potter), Sam/Dean (Supernatural), Sherlock/John (Sherlock BBC), Arthur/Merlin (Merlin), Jensen/Jared (Supernatural RPS), Alexander/Hephaistion (Alexander RPS), Sirius/Remus (Harry Potter), Fleur/Hermiona (Harry Potter). Plus cokoli dobře napsaného. :)
Nejlepší způsob, jak se naučit anglicky, je číst anglické povídky, poslouchat anglickou hudbu a anglicky komunikovat s lidmi na internetu.
Vypsala bych oblíbenou muziku, ale překročila bych limit znaků na článek. J'adore la musique!
Baví mě zpívat. Velké štěstí, že se nemusím poslouchat. Co se týče malování, tam už si nemůžu nic nalhávat - můj výtvarný talent stagnuje od pěti let.
Miluju barevné ponožky a laky na nehty, dopisy, papírové kapesníky s obrázky, kaki, ovocný čaj, kočky, knížky, originální CD, trička oblíbených kapel, kytky, sluníčko, víno.
Vyrostla bych z pecek v mandarinkách, zamotaných sluchátek, těsného oblečení, uřezaných kytek v květinářství, proslovů na konci amerických filmů.
A teď vážněji. Ze všeho nejvíc nesnáším to, co bych krásně česky nazvala narrow-mindedness.
Lidé s mentální anorexií nebo bulimií nejsou povrchní blbci, co by zasloužili naflákat. Vím o tom svoje.
V jistých záležitostech jsem k vlastní zkáze perfekcionalistka.
Potkat skvělé přátele přes internet je možné.
Být bláznivá fanynka vůbec není špatné.
Musím si najít bohatého muže nebo vyhrát v loterii, abych mohla cestovat. Hlavně za nádhernou přírodou.
Těžko říct proč, ale chtěla bych se naučit maďarsky. A příští rok bych ráda začala s hebrejštinou.
YouTube a 9gag = největší nepřátelé vzdělávání.
Dodneška mě mrzí, že mi nepřišel dopis z Bradavic.
Pokud zbyde čas, líbilo by se mi pomáhat v nějakém útulku pro zvířata.
Nejradši mám věci, o kterých nedokážu říct, proč je mám ráda.
Věčně si ve škole místo poznámek čmárám na okraje sešitu.
Kdyby to šlo, nejradši bych některým lidem kolem sebe pořád říkala, jak moc je mám ráda. Ale nechci je vyděsit, takže si to většinou nechávám pro sebe. :)
S chutí bych vyměnila své slzné kanálky. Nechtějí poslouchat…
Už před pár lety jsem se rozhodla, že si chci na pohřbu nechat zahrát Placebo. Stoprocentně.

More to come soon.

Skoro bych zapomněla, že titulek článku nesmí být prázdný

Fri, 06 Jan 2012 15:06:09 +0100

Dokopávala jsem se k tomu dlouho, ale myslím, že je správný čas konečně začít znovu. Starý mi blog chybí. Tady je nový. Vítejte. :)

Budu pokračovat ve stejném stylu, v jakém jsem vedla (možná spíš nevedla) blog předchozí. To znamená, že by se každý čtenář měl obrnit proti článkům bez hlavy a paty, zato s dost podivnou kompozicí, proti fňukání a proti písničkám u každého článku. Ničeho z toho se nehodlám vzdát, protože právě to, že si na blog můžu nacpat, co chci, prohlásit jakýkoli slint za článek a připlácnout k němu něco, co považuji za výstižné k mojí náladě, mě na blogaření baví.

Ze všeho nejdřív ještě jednou děkuji strigg za layout, je krásný. Merci beaucoup. Brzy snad vyplním svůj profil a vyřídím podobné formality. Snad se mi podaří dát si to tu trochu do kupy.

A abychom začali ve slibovaném duchu... písnička! :)

Evaline - Hours

Uncover your eyes

Uncover your ears

Uncover the endless hours spent on...